Ta chvíle je tady !?

Vzal ji do ruky, polaskal a už ji nechce vrátit. Kdo ? Mladší 12-letý syn Lukáš. A o kom je řeč ? O stařičké zrcadlovce z roku 2011, kterou jsem chtěl prodat, pak jsem ji ale nechal zabalenou v původní krabici i se dvěma objektivy a tak čekala na svoji chvíli. A ta přišla právě teď, doufám a věřím. Nezaměnitelný zvuk zrcátka je asi opravdu kouzelný a skrývá v sobě něco těžko popsatelného, něco tvořivého, vzniká obraz. I přes mou snahu přivést jak staršího Járu, tak Lukina k focení, ani jeden nefotí, nějak je to nezajímalo. Malé kapesní kompakty zůstávaly ležet na poličkách nebo šuplíku a sledoval jsem jen ten krutý osud v podobě jejich totální likvidace pomocí mobilních telefonů, filtrů v nich a sdílení fotek online. Bohužel ten rozšířený názor "mě to z mobilu stačí" nemá cenu rozporovat, doba je prostě jiná.

Ale je tu malá jiskřička naděje a já ji nesmím nechat zhasnout !

Ten úžas a nadšení, kterým Lukin tuto sobotu komentoval každou fotku, kterou si pořídil mě nenechaly chladným. Po pár hodinách, kdy jsem mu vysvětlil základní věci ovládání, vliv vzdálenosti, ohniska a clony na rozostření pozadí, což ho bavilo nejvíc, šokoval mě tím, že režim "M" manuál je nejlepší, protože si nastaví, co chce a fotí tedy na M :-) Musel jsem v již pokročilou hodinu "uspořádat" workshop a vymyslet úkoly, které měl plnit. Musím říct, že jsem zíral, jak mu to jde a fotky byly opravdu povedené. Že si pamatuje, aby zvýšil citlivost ISO, když potřebuje světlejší fotku a nechce hýbat časem, aby měl snímky ostré nebo clonou, protože nižší už nejde, mě jen zůstala pusa dokořán :-)

A jak to pokračovalo v neděli ? V pohodě. Ovládání blesku v režimu TTL je za námi, skočili jsme rovnou na dálkové odpalování světel v ateliéru a den jsme zakončili otázkou : " Tati a v čem budu já retušovat ty fotky ?" :-)

Nikdo neví, jak ho to bude bavit, ale mám z toho moc dobrý pocit. Po prohrané bitvě s kompakty, možná zapůsobil ten kouzelný zvuk zrcátka. Nebo to tak mělo být a ta chvíle přišla, je tady !